Nikol Kouklová: Kosmetika se pro mě stala zónou psychického odpočinku

Jaké plány v divadle máte na letošní jaro? 

Kvůli nepříznivé situaci divadlo otevíráme 1. dubna a už se na to moc těšíme. Chystáme Festival Jiřího Menzela, který bude malou oslavou tohoto umělce a na který bych celý tým GERnétic i čtenáře blogu chtěla jako hlavní organizátor srdečně pozvat. Slavnostní zahájení se uskuteční 23. dubna a trvat bude až do 28. dubna. Ráda bych čtenáře ovšem upozornila, že každý den bude trochu jiný. Těšit se budeme moci na speciální hosty. Premiéru bude mít autobiografická výstava Rozmarné cesty Jiřího Menzela, která ještě nikdy nikde nebyla k vidění. Od fotografií až po předměty, které ho doprovázely v době jeho největší slávy, ale také ke konci života. V rámci toho uvidí návštěvníci rovněž sošky Oscara a Zlatého medvěda. Kdo z nás zlaté sošky, největší triumfy pro filmové tvůrce, viděl na živo? Promítat se budou filmy tohoto výjimečného režiséra, ale to není vše. Sledujte dění v Divadle Bez zábradlí, včas vám odhalíme všechny podrobnosti. 

Není tajemstvím, že i pro osobnosti české kultury byly poslední dva roky hodně složité. Dařilo se Ti i přes to udržovat si psychickou pohodu? 

V posledních dvaceti třech měsících jsme všichni v mnoha oborech fungovali se zančnými omezeními a pouze podle toho, zda může anebo nemůže být otevřeno. První fáze byla zvládnutelná, brali jsme to jako příležitost se zastavit a přehodnotit priority. Trochu vypustit z toho shonu, který nás provázel na denním pořádku. Ale to se dramaticky proměnilo, protože lidé, kteří podnikají, se museli velice snažit, aby tuto zvláštní dobu zvládli a své podniky vůbec udrželi. Zasáhlo to kosmetický svět, hotelnictví, gastronomii ale také nás všechny, kteří podnikáme a pracujeme v oblasti kultury. 

Mohla bys nám situaci ze své perspektivy ještě přiblížit? 

Jsem skálopevný optimista, ale už i já jsem začínala pochybovat. Ne proto, že bych neměla naději, ale proto, že doba, kdy jsme mohli návštěvníkům otevřít divadelní sály, byla vždy přechodná a krátká. Museli jsme operativně řešit situaci v souboru, zda jsou kolegové zdraví či nikoli, zda bude možné představení odehrát či nikoli. Komunikovali jsme intenzivně s lidmi, kteří o představení přišli. Nejvíce ze všeho byla ubíjející právě nejistota. 

V době, kdy jsme mohli mít v otevřeno, pracovali jsme všichni s neuvěřitelným nasazením, cítili jsme tlak času. Raději na maximum patnáct hodin denně, protože nikdo z nás neměl tušení, jak dlouho ještě budeme moci plánovat, než se opět zavře. Bylo to jako nekonečná sinusoida. Jednou nahoře, jednou dole, ale právě dole jsme si toho času užili více, než by bylo zdrávo. Shrnula bych to jako jednu emocionální horskou dráhu, a to bylo vyčerpávající. 

Jak jsi takové vypětí sil kompenzovala? 

Už na podzim jsem cítila, že to není dlouhodobě zvládnutelné. A právě proto jsem se začala vědomě odměňovat a dělat si radost. Myslím si, že to bylo v té době kriticky důležité, aby celou tu situaci člověk zvládl. Najednou jsem si začala více uvědomovat potěšení z dobrého oběda nebo večeře, z toho, že jsem si pořídila něco pěkného, že jsem o sebe pečovala. Vychutnávala si čas s blízkými, pokud to bylo možné, nebo naší čtyřnohou parťačkou Amy. 

Když jsme byli všichni zavření doma, samozřejmě zde bylo riziko, že upadneme do trudomyslnosti. Ale já si zvolila jinou cestu. Bilancovala o životě, revidovala, hodnotila, vytvořila jsem si v hlavě novou startovací čáru a z toho, co se dělo, si snažila vzít to lepší. Zlepšovala jsem životní styl, ale také okolí. 

Došlo na zvelebování bydlení. Do té doby jsme nikdy tolik času doma netrávili. Ráno jsme z domova vyrazili na pochůzky, do práce, na akce a vraceli se až večer. Ale v posledních měsících to bylo jiné. Řadu dní jsme trávili na home office. Je přirozené, že tam, kde pobýváme delší dobu, se potřebujeme cítit dobře. Rozrostla se tak moje sbírka pokojovek, domov jsem vybavila nějakou tou vonnou svíčkou nebo novými dekoracemi. Cokoli, co prostředí trošku zkrášlí a zpříjemní, bylo vítané. 

Změnil se v té době tvůj vztah k péči o sebe? 

Byla to cesta, jak si udržet kontakt se svou ženskostí, nepropadnou tomu, že je člověk zavřený tak trochu jako šelma v kleci oblečená do tepláků, kterou dříve či později pohltí frustrace. Když za námi byla druhá vlna, s obrovskou radostí a chutí jsem se v květnu zase do péče svěřila Lidušce z Kosmetického studia GERnétic. Za hodinu a půl, kterou se mi věnovala, ze mě spadl všechen stres a napětí, odpoutala jsem se od všech starostí, bylo to poprvé za dlouhou dobu, kdy jsem si dokázala úplně vyčistit hlavu. Odcházela jsem, jako kdybych se vznášela, s lehkostí. I v následujících dnech mi to strašně pomohlo. Pak jsem tu byla v listopadu. A opět to byla psychická vzpruha. Kosmetiku jsem tak začala vnímat trochu jinak, a o to raději na ni chodím. Složka psychické relaxace se dostala do popředí. A jsem moc ráda, že mi návštěva vyšla i teď začátkem letoška. Nejen, že jsem se zrelaxovala, ale také pleť dostala nový náboj a viditelně se zklidnila. 

Lída Baďurová tentokrát zvolila ošetření pro senzitivní pokožku. Zařadila do něj i novinku SENSI BOOST. Zaujala Tě? 

Protože GERnétic už nějakou dobu znám, mám tu své oblíbené stálice. A novinky v podobě ampulek se mezi ně již mohou řadit. Na podzim uvedená kúra Lift Express i letošní žhavá novinka SENSI BOOST jsou nesmírně příjemné. Všemi smysly, vůní i při styku s pletí, vnímám, že to není nic umělého, ale je to kosmetika plná přírodních ingrediencí. Při ošetření jsem měla pocit, že na mě někdo vylil čerstvou vodu z horského pramene. A vedle pocitu jsou vidět i výsledky. Už se těším, že si naordinuji celou týdenní pečující kúru SENSI BOOST. Zatím jsem vyzkoušela pouze v salónní péči, ale slibuji, že ampule pro citlivou pleť vyzkouším co nejdříve i doma. 

Používáš nějaké produkty GERnétic také v domácí rutině? 

Mám Synchro a Vasco, nestárnoucí dvojku pro citlivou pleť. Jsou to velcí pomocníci, pomáhají mi řešit obtíže s pokožkou velice rychle. Už po krátké době je vidět výsledek. Když na pleť nanesu něco, co mi nesedne, okamžitě jsem rudá jako rak. GERnétic je pro mě naštěstí sázka na jistotu.

Ke GERnétic máme v rodině tak trochu sentimentální vztah. I má babička chodila na kosmetiku a byla právě v péči této francouzské značky. Je to tedy generacemi ověřená kvalita. 

Co dalšího ti pomáhá dosáhnout duševní harmonie? 

Jsem společenský člověk, těší mě, když si vyjdu s lidmi, které mám ráda, můžeme spolu sdílet. Prostě si jen tak sednout do restaurace na vínko. To mi hodně během pandemie chybělo. A neskutečně mě nabíjí práce! Když se mohu na něco soustředit, mám jasný cíl a mohu podávat dobré výkony. Vidím výsledky a lidé jsou šťastní, tak to mi dodává šťávu. Hodně mi také dává cestování. Do srdce se mi zapsalo Norsko se svou dechberoucí krajinou. 

Změnil se také Tvůj pohled na ženskou krásu? 

Nemyslím si, že krása je jen o figuře a ideálních mírách. Fascinovat nás může také velké charisma. Najdeme v něm inspiraci, může to být životní styl, strava, přístup k péči o sebe nebo nějaká aktivita, která se nám líbí a sami bychom se jí rádi věnovali. Většina naší generace sleduje Instagram a vlastně jsou pro nás influencery zdánlivě obyčejné ženy. Neřekla bych tedy, že se můj názor na pojetí krásy změnil, ale pozoruji, že jsme během pandemie měli víc čas prostřednictvím sociálních sítí vyhledávat vzory a inspirovat se navzájem. 

Děkujeme za rozhovor a přejeme úspěšnou divadelní sezónu 2022. 

Po rozhovoru si Nikol dopřála skvělé a velice účinné ošetření její citlivé pleti. Celý průběh jsme pro vás zaznamenali v článku zde.

tým GERnétic. 

Rozhovor připravila Kateřina Šimková. 

www.StudioGernetic.cz  /  www.bezzabradli.cz